Jasně, že už jsme byli v kontaktu s koněm. Pohladili ho, svezli se. Ale tohle je příběh z jiné dimenze. První opravdové setkání jsme zažili až nedávno ..
Když jsme loni na jaře byli v zooparku a já viděla, jak se má Luc k místnímu koni, úplně mě to dostalo. Vidět bojácné dítě v naprosté pohodě u tak velkého tvora, je fakt něco. Tenkrát mě to napadlo poprvé, jen tiše, ale ještě nebyl ten správný čas ..
Byli jsme o půl roku později u paní doktorky Vosátkové, která má v péči holky z pohledu tradiční čínské medicíny a tam to zaznělo znovu. Nahlas a ne z mých úst. “Najděte si v okolí hipoterapii a začněte s Lucinkou chodit.” A moje vnitřní volání z jarního zážitku už nešlo nevyslyšet.
Chvíli to moc nevypadalo, protože v blízkém okolí jsem nic nenašla. Jenže, jak to tak bývá, nakonec se ta cesta rozkryla přes dva telefonáty a my jsme, o pár dní později, vyrazili za koníkama, v nedaleké vesnici. Vůbec jsme netušili, co jak bude nebo co nás čeká. Měli jsme prostě nazout holiny a přijet.
“Tak jdeme”, řekl pán, který nás uvítal u velkého výběhu s celým stádem koní. Už tam proběhlo první tiché wow! cože?!, protože jako přece si nemůžeme jen tak nakráčet mezi 30 koní na volno. Nebo jo? .. Jak jsme vstoupili do jejich prostoru, začaly se dít věci. Všichni koně si stoupli na pomyslnou lajnu vedle sebe a dívali se na nás. Tak 10 metrů před nimi jsme od pána dostali pokyn k zastavení.“Teď počkáme, kdo přijde, kdo si tě vybere,” zaznělo směrem k Luc. Další wow!cože?!. Vteřinku pocitu, že tady asi někomu hráblo, hned rozptýlily dvě kobyly, které se vydaly směrem k nám. wow!cože?! Zbytek stáda si šel po svým a dál si nás nevšímal. wow!cože?! A to to všechno přišlo teprve pak. Náš první opravdový kontakt s koňmi..
Nikdy jsem k nim neměla žádný zvláštní vztah. Jsou krásní, ale nejlíp aspoň 2 metry ode mě, byl asi takový můj postoj. Proč? Tipuju to na respekt hraničící se strachem a taky někde v podvědomí zarytý pocit, že kůň versus člověk je o tom, že si člověk na koně sedne a jede. Takže logicky, když mě tohle nebere, tak nemám důvod se s nimi kámošit. A ono prdlajs. Když jsem tenkrát v zooparku udělala fotku toho okamžiku Luc s koníkem, dala jsem ji na instagram a nemohla jsem k ní vymyslet žádný popisek. Chtěla jsem nějak předat, co se to tam odehrálo, jak jsem to vnímala, ale nešlo to a tak jsem to tenkrát okomentovala jen dvěma slovy “Kouzelné bytosti”. Najednou se mi to zase vybavilo a já poznala, jaká je v tom označení pravda. O kouzelnosti Lucinky toho už vím hodně a o koních úplný střípeček, ale rozhodně o ni nepochybuji.
Lucinka byla opět v přítomnosti velkých tvorů úplně v klidu a pohodě. Narozdíl ode mě 😂 Trvalo mi to pár minut, než jsem si zvykla, že mi klidně kůň dýchá do vlasů nebo pokládá hlavu na rameno. “Všechno dělá cíleně. Vše je komunikace,” dozvěděli jsme se. Po chvilce se přirozeně strach proměnil v příjemný respekt a to bytí v obklopení koní začalo být úžasné ❤️
Cílem samozřejmě je, aby si Lucinka na koně sedla, protože hipoterapie působí na člověka prostřednictvím pohybových impulzů, které vznikají při koňské chůzi. Přenosem těchto impulzů, dochází k oslovení centrálního nervového systému. Při kontaktu s pohybujícím se koňským hřbetem nastávají dynamické změny polohy těla, které musí mozek zpracovat a následně vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organismus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Celý ten proces je jakýmkoliv jiným cvičením nenahraditelný, což je wow!cože?!, a proto jsme s tím začali. Ale na to ještě Lucinka potřebuje čas. Jakmile nestojí nohama na zemi, klid a pohoda ji opouští, takže to necháváme plynout jejím tempem.
V rámci podpory a motivace Luc, jsme na koni už seděli všichni a jsou to jedinečné zážitky, nesrovnatelné s nějakou řízenou projížďkou. Věřím, že to Lůca nakonec taky dá a oblíbí si to 🙏 Třeba jako Emilka, která sedí na koni klidně hodinu, jako by se nechumelilo a kočíruje koně i všechny okolo 😅 A když pominu ten fyzioterapetický účel, totálně mě odrovnává ten psychologický. Podle studií, lidské srdce vytváří nejsilnější elektromagnetické pole v celém těle a má vyšší úroveň inteligence než mozek. A toto pole mají koně 5x silnější než člověk. Díky tomu prý dokáže kůň na člověka působit na duševní i tělesné rovině. Dokáže sejmout obavy, strachy, uvolňovat bloky a spoustu dalšího. To jsou všem dostupná googlitelná fakta, ne nějaké báchorky. Pán nám řekl, že k nim přijdou třeba miminka s šílenými diagnózami nebo prognózami neuromotorického vývoje a za dva měsíce je vyřazují z kartotéky jako zdravé. wow!cože?! Chápu, že to může znít jako totál sci-fi. Taky bych před měsícem asi pochybovala. Ale teď už ne. Stačilo jedno setkání ..
Přestože pojem hipoterapie jsem znala a myslím, že je znám i všeobecně, asi je bez vlastní zkušenosti dost těžké, chápat jeho obsah. Nebo dokonce přesah. Je slušná hromádka klasických lékařských disciplín, které jsme díky Luc poznali a některé z nich bychom radši neznali, ale tohle.. To je jedna z nejhezčích záležitostí, kterou nám ta zapeklitá diagnóza nepřímo zprostředkovala.
Díky Lucí, že nás tvoje výjimečnost zavedla zrovna k tomuhle.
Díky paní doktorko Vosátková, že jste mě nakopla.
Díky koně, že to můžeme společně zažívat .. ❤️
aneb co se na instagram @DUHOVEJZIVOT nevejde 